Průcha hrdinou okamžiku

Průcha hrdinou okamžiku

Rozhovor se Štěpánem Průchou

 

1. Jak sis užíval atmosféru ME?

Atmosféra byla skvělá, hlavně při finále. Celkové pojetí celé akce se mi moc líbilo. Nechyběl nástup, hymny, vlajky, rozhovory. Moc jsem si to užíval. Ostatní týmy byly velmi kvalitní a samotní hráči přátelští, což celkovému dojmu přidá. Zajištěné ubytování, výborné jídlo a večerní raut, no a pivko nemohlo chybět.

2. Co říkáš na kvalitu soupeřů, kteří přijeli?

Mezi všemi 40ti hráči byli možná dva/tři slabší kluci, ale jinak všichni přijeli s opravdovými šutery.  Maďarsko bylo nejsilnější, celou akci pojali velmi prestižně a zaslouženě byli s námi ve finále. Ze Slovenského výběru oslnil Tomáš Vizváry, ten měl dělovky, proti němu bych hrát moc už nemusel.

3. Kde si viděl sílu České reprezentace?

Vyrovnanost dvojic, zkušenost a taktická vyspělost. To vše se projevilo ve finále, když jsme dvakrát prohrávali a dokázali srovnat.

4. Kde byla slabina?

Špatná komunikace v některých situacích, měli jsme je řešit lépe. Vždyť máme dost nahráno, je to zatím náš sport, takže si nemůžeme dovolit nějaké taktické zaváhání. Možná jsme měli už před turnajem pohár v ruce a medaile na krku, což prostě také nejde!

5. Jaký zápas byl pro tebe nejtěžší?

Jednoznačně ten poslední. Jeden proti jednomu ještě nikdo nevyzkoušel, nebylo potřeba. Ani v naší lize zatím remíza nebyla. Uvědomoval jsem si tíhu okamžiku a odpovědnost za celý národní tým. Nechtěl jsem připustit, aby nám hned v prvním ročníku ME někdo shotbal vyfoukl. Musel jsem vyhrát.

6. Popiš nám ho…

První minutu jsem byl pod obrovským tlakem soupeře. On trefil z prvních pěti střel dvakrát tyč a dvakrát břevno. Já měl naopak střely katastrofické. Byl jsem totálně v defenzívě a hrabal jsem se z toho opravdu pomalu. Sice jsem dal první gól, ale soupeř si vzal vedení dvěma góly zpět. Stále jsem si věřil, ale časomíra byla nějaká moc rychlá. 50 vteřin před koncem jsem využil obrovskou chybu soupeře a srovnal. Když jsem slyšel výkřik fanoušků, ta mě to nakoplo a věděl jsem, že to dám. Maďar pak ještě jednou chyboval a já trestal na 3:2 a zavěrečné vteřiny jsem zahrál takticky, daroval jsem mu faul, protože jsem věděl, že z odkopu mě neohrozí. No a deset sekund před koncem jsi vychutnal golovou radost ještě jednou a už jsem běžel k fanouškům. Byl to nádherný duel, velký respekt před soupeřem, předváděli jsme zákroky i střely z říše snů.

7. Jaký byl pocit po závěrečném hvizdu?

Spadlo to ze mě, splnil jsem očekávání, uvědomil jsem si, že ME jsem ovlivnil a vybojoval jsem zlato pro Česko. Ještě, než na mě vlítli kluci, podíval jsem se na lvíčka a cítil jsem hrdost.

8. Jak probíhaly oslavy?

Oslavy byly na místě s klukama, taková klasická radost, nějaký nepovedený chorál, nějaké plácačky s klukama a s diváky. Jestli myslíte klasické oslavy, tak jsme se s ostatními dohodli, že se ještě sejdeme, půjdeme někam za písničkou. Uvidíme...